Čeština
Literární skupina vznikla v roce 1921 v Brně jako volné umělecké sdružení a do dnešní doby zůstaly její aktivity jako celku spíše na okraji pozornosti literární historie. Její vznik koreluje se vznikem pražského Devětsilu, jehož produkce v rámci moderního umění získala dominantní postavení. Studie Veroniky Broučkové s rozsáhlou antologií představuje díla některých členů Literární skupiny a sleduje v nich motivické linie, které uvádí do kontextu dobového expresionismu a poválečného myšlení. Jako nejsignifikantnější se jeví z tohoto pohledu otázka vnímání smrti a hledání transcendentního přesahu, vytváření nového ideálního světa a eschatologická víra v něj, která má suplovat ztracenou oporu v náboženství, dále pak motiv srdce jako symbolu univerzálního lidství, „stavebního kamene“ „nového člověka“. V některých bodech bývá tvorba autorů Literární skupiny chápána v souvislosti s expresionistickým vnímáním světa. Autorka tento pohled ve své studii znovu reviduje a hledá možné souvislosti Literární skupiny s expresionistickým hnutím a avantgardou. Antologie přináší dosud nejobsáhlejší pohled na díla autorů Literární skupiny – např. Zd. Kalisty, Sv. Kadlece, A. M. Píši, J. Wolkera ad. – a vedle historického připomenutí tvorby tohoto typu slouží i jako živý materiál ilustrující autorčiny teoretické závěry.
