Čeština
Na tento příběh jsem narazil náhodou… V první polovině roku 2013 jsem byl pátou sezonu režisérem, dramaturgem a uměleckým šéfem v Divadle Šumperk. Dramaturgickým refrénem mé koncepce bylo uvádění inscenací s lokálními náměty. Po Zániku samoty Berhof, Eskymo Welzlovi nebo třeba hře Voda není víno a Priessnitz není Schroth jsme s Jaroslavem Rudišem naplánovali na sezonu 2013/14 nový příběh o Aloisi Nebelovi. Bylo asi deset dní do uzávěrky dramaturgického plánu a najednou na mě z úvodní stránky zpravodajského portálu vyskočil titulek „Choroba mu zkroutila tělo, StB se však nebál“. Pod ním byl popsán neuvěřitelný příběh neobyčejně silného ducha v naprosto bezmocném těle. Začal jsem shánět Julkovu maminku a přitom zjišťoval, že tato výjimečná postava je v malém severomoravském městečku téměř neznámá. Přesto jsem díky Daně Vargové, dalším pamětníkům a archivním materiálům sehnal dost informací, které slibovaly vzrušující, silnou, tragikomickou inscenaci. Hra Julek tedy mezi plánovanými premiérami nahradila Aloise Nebela. V zastupitelstvu města Šumperk byla ovšem už několik týdnů zformovaná bizarní skupina komunistů, sociálních demokratů a politiků z ODS a Solidarity Jany Bobošíkové, kteří se rozhodli, že je třeba vyměnit vedení divadla. Měsíc před koncem sezony se podařilo dosáhnout odvolání ředitele Reného Sviderského a nový jednatel spolu s novým ředitelem divadla následně zrušili mou pracovní pozici jako nadbytečnou. Julek byl stažen z připravovaného repertoáru. Scénář jsem přesto dopsal a několikrát uvedl formou scénického čtení. O prázdninách roku 2014 jsem se rozhodl použít hru o Juliu Vargovi jako základ ke komiksovému scénáři. Od začátku jsem věděl, že příběhu budou nejlépe sedět ilustrace Martina Jabůrka. Na podzim jsme připravili prvních pár stran a měli se do práce pustit naplno od března následujícího roku. V únoru 2015 ale Martin tragicky zemřel. Aby jedna z jeho posledních prací neskončila pouze jako jedna ze složek v počítači, rozhodl jsem se oslovit několik našich společných přátel, vynikajících výtvarníků, a každý z nich po svém dodělal to, co Martin nestihl. Tato kniha má tedy být poctou dvěma výjimečným osobnostem, které zažily podobně krátký, podobně těžký, a přesto podobně úžasný život – Juliu Vargovi a Martinu Jabůrkovi.
